Akce Kuře- Pomozte dětem

Nedaleko Jablunkova, za nejznámější hospodou a největším kopcem, se z docela obyčejné malé skořápky vyklubalo něco, čemu nikdo nemohl přijít na jméno. Nepodobalo se žádnému jinému dosud známému stvoření. Bylo žluté  s červeným zobáčkem, a  bylo opravdu zvláštní. Celé jeho tělo bylo z plyše, kolem břicha to mělo přetáhnutý záchranný kruh a na kur domácí to bylo příliš veliké. Farmář, kterému se mu tento zvláštní  tvor vylíhnul, nakonec prohlásil: „Toš vypadáš jak to žluté kuře, toš to jím asi i budeš, ne?“ A tak mu začali všichni říkat Kuře. Jak zvláštní měl život, od malička byl středem výsměchů, záchranný kruh, který se nedařilo ničím sundat dolů, mu překážel takřka ve všem.
Ale nic netrvá věčně, jednou šli přes Jablunkov moderátoři televizní show, která už roky pomáhá dětem bez domova. Když viděli, jak se to podivné zvíře pase s ostatními na louce, řekl si: „Och, to je nádherní zvíře, takoví v Praze nemáme! Já ho chcy, bude z něj televizní atrakce!“ řekla paní Marcela a Tomáš taky souhlasil.  Odvezli si ho s sebou do Prahy a hned hrálo v živém vysílání Akce kuře – Pomozte dětem. Ani mu nemuseli shánět kostým, prostě celebrita..

                                                                                                                                                                                    Radka Molinová 8. B

                                    Taky letos jsem nezahálelo a zase jsem toho dost vybralo! Jste skvělí, mám Vás rádo!!!

Nejlepším spojencem  Kuřete  je dlouhodobě  ZŠ Jablunkov a obyvatelé tohoto města

Naše škola se jako každým rokem zúčastnila sbírkové akce, abychom opět pomohli těm, kterým sudičky nad kolébkou nepředpověděli život zdravých, život, který známe my ze svého každodenního stereotypu. Projekt Kuře pomáhá hendikepovaným  dětem a mladým lidem do 18 let,  a proto i my se snažíme touto sbírkou  účinně zvyšovat  kvalitu jejich života.
            Letošní ročník byl velmi úspěšný. Žáci naší školy se zapojili rádi a s nadšením si  rozdělili jednotlivé úlohy, společně se domluvili. Vybírali v kostelech, ve školách i v ulicích města, někteří odvážnější vstoupili také do restauračních zařízení všech cenových skupin. Vybrali jsme celkem 31 161 Kč, což v době, kdy někteří lidé mají skutečně hluboko do kapsy, je výsledek velmi uspokojivý.
            Dovolte mi poděkovat za nás za všechny všem těm,  kteří přidali ruku k dílu, ať už v přípravné části, či v samotném  výběru. Zvláštní uznání  patří  Mgr. Janě Sagitariové, která svým neúnavným přístupem celou akci .

 Kawuloková Kateřina, 9.A, ZŠ Jablunkov

 

České balady v Jablunkově

 

Dne 2.4. 2012 jsme s 8. a 9. třídami zhlédli divadelní představení na radnici v Jablunkově. Jednalo se o balady různých spisovatelů; např. Karla Jaromíra Erbena ze sbírky Kytice. Viděli jsme ukázky z balady o zakleté malé dívce ve vrbu; o námořníkovi, který plul do ciziny, ale také o hornících, kteří umřeli v dole. Mně se líbily balady zpívané, tzv. kramářské písně, doprovázené velkými nástěnnými obrazy.

Představení si připravili celkem 4 herci , kteří se převlékali do různých převleků a střídali v rolích.

Nejpěknější byla asi balada byla o malé dívce, kterou její vlastní matka zaklela ve vrbu, když nabírala vodu v potoce a promluvila se svým milým. Poté ji krásní dřevorubci chtěli skácet, a tak si vrba povzdychla, promluvila a z vrby začala téct krev... Šárka Wolná 9.C

 

 

 

 

Falešní kamarádi

Ze všeho nejméně mám ráda falešné přátelství. Nedávno to zažila jedna má kamarádka. Snažila jsem se ji pomoct, a tak jsme o tom mluvili. Cítila jsem se velmi špatně, i když se to nastalo přímo mě. Znám pár lidí, o kterých si myslím, že se jim nedá věřit, ale snažím se v nich najít pozitivní stránky, přece jen nikdo není dokonalý. Také nechápu pomlouvání za zády, zvláště u lidí, kteří o vás nic neví. Na světě je tolik kritiky, jenže kdo jí má pořád unášet. Vůbec se neberou ohledy na ty, kterým to ubližuje. Pokud to takto půjde dál, svět bude samá faleš a neupřímnost. Mělo by se s tím něco dělat. Otázka je jak?! Ze všeho nejvíc mě fascinuje, když člověk kritizuje druhého v něčem, co dělá a přitom on dělá to samé, jestli ne hůř. Já osobně si stojím za svým názorem. Buď to dotyčnému řeknu přímo do očí a promluvím si s ním, nebo to ignoruju. Záleží na tom, o koho jde.

Tereza Tacinová 8.C

Anketa

Už jste někdy měli defekt?

Nikdy. (5)
14%

Už i to se stalo. (5)
14%

Občas. (12)
33%

Pravidelně. (5)
14%

Stále jsem bez vzduchu. (9)
25%

Celkový počet hlasů: 36

Dělejte něco se svým životem

 

V dnešní době je obrovským problémem společnosti lenost! ,,Lidi co si myslíte, že když budete jen sedět doma a čumět na bednu všechno se udělá samo, začněte něco dělat“.
      Někteří lidé si myslí, že nemusí nic dělat, je to problém hlavně lidí mladých a nezkušených se životem, kteří byli až doposud zvyklí že za ně všechno obstarají rodiče. Ale každý ,,ptáček musí jednou vylétnou z hnízda“ a když se tak stane je někdy zle. Avšak tento problém není ani zdaleka jen problémem mladých lidí, i mnoho starších trpí jak já říkám ,,lyňorou pieronskou“ nechce se jim nic dělat pořád jen leží, ,,čůmí na bednu“  a pak se diví, že jejich život stojí za ,,prd.“
       Proto tento text píšu jako upozornění, že žijeme proto, abychom něco dokázali a ne proto, abychom tady chvíli pobyli a pak umřeli a nikdo si toho ani nevšiml. Snažte se být co nejlepší, aby se o vás pak dlouho vyprávělo, jak  jste byli skvělí.                                     Zamyslel se Daniel Lipowski z  9.A

Poezie v koutku

 

Samota

Jeden problém mou duši týrá

její nejhlubší kouty sžírá.

Myslím na ni ve dne, v noci,

ani Bůh nemůže pomoci.

Tou věcí a tím utrpením je samota,

mé ponuré myšlenky dohromady motá.

Tiché a zlé hlasy mi našeptávají,

mé snahy odolávat pokulhávají.

Ach, jsem tak strašně sám,

jak moc závidím Vám...

Že určitě máte mnoho věrných přátel,

jen já jsem pořád jejich pouhý badatel...

Hledám, pátrám, ale nenacházím je,

bez povšimnutí prochází kolem mě...

Možná za to mohu sám – netuším...

Možnost tu ale je – praštit se vším.

Tak beru do ruky nůž,

abych zkoncoval to už...

 

Zuzana Lipowská, 14 let

Už se na to nemůžu dívat

Škola

Každý den to samé, každý den chodit s těžkým srdcem do té nudné školy, usedat na své místo, nachystat si potřebné pomůcky, dávat pozor, nevyrušovat. Každičký den se tyto aktivity a spousta dalších opakují. Učitelé jako by taky neměli trochu rozumu, jako by nikdy sami nebyli žáky. A proto jako naschvál střílejí jednu písemku za druhou. Jako bychom byli perpetumobile. Nevzpomínám si, že bych za posledních pár týdnu mohla říct „Dnes je konečně den, kdy nepíšeme žádné písemky!“ Už se opravdu nemůžu dívat, jak mi přibývají špatné známky v matematice, i když chodím na doučování, i když dávám v hodinách pozor, matematice prostě nerozumím. A jsem velmi zvědavá, jak dopadne zítřejší čtvrtletní písemka.

                                                                                                                                                                               

 Radka Molinová 8.C